Začátky aneb výcvik paničky a tak trochu i můj
Začátky
Panička mě nejdřív učila sama, podle toho, co jí ještě v paměti zůstalo z výchovy německého ovčáka Baka. V září 2008 jsme začaly chodit k Jarmile Černé, která cvičí hlavně záchranářské psy. 
Paničká stále doufá,že i ze mě bude záchranářka - no jo, to by mi to ale pořád nesměla kazit, že jo! Tak třeba jdu hezky po stopě (kterou mi sama před chvílí našlápla) a najednou že čmuchám blbě, že už jsem přeci měla dávno zahnout do leva. A kdo měl pravdu? Já. A s tímhle já mám pracovat...
Co se učím
To je pořád samý: sedni, lehni, vstaň; ke mně; k noze; zůstaň; aport; vpřed; zpět; štěkej; neštěkej. Učím se stopovat, ale jsem trochu moc divoká. Ale já myslím, že dobrý...vždyť jsem zatím všechno nakonec vyčmuchla soprávně :-)
No a taky umím povely: místo, čekej, kortmelec, hopinky a hajíky :-D
Řekla bych, že se učím docela rychle. Dostávám totiž pořád nějaký odměny-pamlsky, tak co bych si zase nesedla-nelehla-nevstala, že jo? Třeba tady na obrázku panička v kapse loví určitě nějakej piškotek... Já bych za jídlo udělala cokoliv... Celá panička...
Záchranáři
Od března 2009 chodíme na cvičák k pražským záchranářům, je tam spousta překážek (po kterých lítám jako plašan) a super terén pro vyhledávání schovaných figurantů. Taky vyrážíme často na tréninky do sutin a opuštěných továrních hal, kde se nám snažej naši páníčci a paničky schovávat, ale asi to dělají blbě, protože mi je skoro vždycky vyčmucháme... No a v září 2009 jsem úspěšně složila první záchranářskou zkoušku :-)
